"Šeď panelákov, špinavý sneh a ružové nebo. Je zima a sídlisko už kolo štvrtej padá do šera. Vzduchom sa rinie štekot psov, kostolné zvony a krik matiek z okien panelákov, volajúcich deti domov. Som dieťaťom 90. rokov z malého kysuckého mesta, kde moje vizuálno formoval mix západnej a východnej estetiky. Chlapec, ktorý sledoval MATELKO zároveň so Spidermanom a lepil si samolepky Terminatora na československú chladničku,
porovnával dinosaury Buriana a Zemana s tými zo samolepiek zo západu. Začal som vnímať socialistické sídliská postriekané graffiti, a neskôr aj subkultúry, ktoré ma formovali. Metal, punk a k nim drogy a alkohol – to všetko v konzervatívnom prostredí Kysúc, kde bolo veľa vecí spoločenským tabu. Moje dielo je o mojich spomienkach na domov, na kysucké malomestské sídliska prerastené lesmi, o fascinácii hmyzom, ľudským telom, postmodernou a všetkým divným. Je ale aj o mojich démonoch, strachu a šialenstve, ktoré vo mne pulzujú.
Moja prvá stretávka s niečím vizuálnym, nakresleným, ktorú si pamätám, bola Sekorova knižka o Ferdovi mravcovi… A tak ho aj vnímam, ako prvý záchytný bod. Ferdo, čo vo mne a so mnou rástol. Ferdo ako ho vidím a zachytávam dnes, je obrazom mňa a chladnej reality a skúseností, ktoré Ferda vymetamorfovali do podôb, ktoré teraz podávam vo svojich dielach. Či už v knižkách od Sekoru, alebo v západných animákoch – skoro
všade som sa ako dieťa stretával s mutantmi, poloľuďmi alebo so živočíchmi s ľudskými vlastnosťami, a to na mojej tvorbe taktiež zanechalo stopu.
Človek rastie a mení sa, objavuje nové krásy. Dnes už nie je také ťažké prebojovať sa ku krásam, ktoré nás napĺňajú. Tým pádom strácajú svoju lukratívnosť. Dokonca nás krása prestáva baviť a začína nás lákať ten neestetický opak. A to je to, čo ma zaujíma. Skutočná krása-nekrása."
Ján Bátorek

"Jeho malba je ryze autentická, expresivně divoká a temná, to vše navzdory motivům, kterých se na svých plátnech autor drží. Veselé reminiscence z dětství umělce jako antropomorfní vlakové mašinky, animovaná zvířátka z televizních pohádek či jiné výjevy z dětského světa se tu potkávají v absurdních situacích. Naivní vzpomínky na komfort mládí jsou trýzněny realitou nebezpečí nejistého světa dospělosti. Co víc, autor hyperbolicky
nadsazuje a divák tak může pohlédnout na zombie Ferdu Mravence či mutantní dinosaury z Jurského parku. Do jeho tvorby se obtiskuje zkušenost vyrůstání v období těsně po sametové revoluci. Vyrůstání v devadesátkové šedi mezi paneláky, kdy jediným barevným a spektakulárním vjemem byla televizní produkce ze západu. V tomto konkrétním momentu je pro diváka patrná návaznost na náladu obrazů Josefa Bolfa, Bátorek však interpretuje podobné pocity s větší drzostí a nadsázkou. Vzniká napětí dichotomie reality a fiktivního světa. Kontrast, který je umocněný autorovou oblíbenou barevnou paletou velmi saturovaných barev, zabalených do temného smutečního hávu, v kombinaci s užitým sprejem, který, jakožto nástroj street artu, ještě přidává na celkové punkové estetice. Ján Bátorek se vyrovnává s touto nerovností ve své malbě po svém, postaví oba světy proti sobě a už jen pozoruje, co se odehraje."
Jana Jarošová