Jaromír Šplíchal je studentem v Ateliéru mal+by na VŠVU v Bratislavě. Momentálně se ve své práci věnuje nástěnné malbě, fresce. Důležité je přitom stále rozvíjení média malby a vnímání Jeho bakalářská práce Mínojské léto se odkazuje k antickým historickým námětům a uvažuje o spojení minulosti a přítomnosti.
/

Marigolds (afrikány, aksamitníky) jsou houževnatými, téměř do zimy držícími patrony záhonků a okenních truhlíků, svítících i ve večerním šeru svou jasnou žluto oranžovou barvou.
Jejich okvětní lístky tvoří kontury dlaně ruky a ty zase tvoří je. Jde o vzájemnou starost, kdy (nejen) rostliny kolem nás vyžadují naši péči. Naše minimální úsilí nám však mnohonásobně vrací. Těmito tichými a pravidelnými kroky péče můžeme dosáhnout nejen osobního potěšení, ale i pěstovat povědomí a zájem o tento bohatý svět kolem nás.

Jedna přenosná deska z obou svých stran drží fresku - způsob nebo technika malby, při níž se maluje ve vodě utřenými pigmenty do čerstvé omítky, v níž přítomné vápno po zatvrdnutí
stmelí pigmenty a malba se stane jakoby součástí omítky. Taková malba může přetrvávat stovky i tisíce let. Pozvolně na sebe bere podobu svého okolí – barvy jsou tlumenější a jakoby v oparu: zdá se, jakoby se k nám dostávaly pouze její obrysy. Freska je tedy svým způsobem svědkem času. Výběrem této techniky v současnosti lze navázat vztah s jiným vnímáním času, vrstevnatým a nechronologickým.